Proč jsou dalmatini hluší

Dalmatini jsou ikonickým plemenem známým pro svůj výrazný vzor srsti a temperamentní povahu. Jedním z problémů, který dalmatiny trápí už léta, je však hluchota. Hluchota je u dalmatinů častým problémem, kterým trpí až 30 % jedinců tohoto plemene. Jedná se o vysilující stav, který může mít značný dopad na kvalitu života psa. V tomto článku se ponoříme do tajemství hluchoty u dalmatinů, prozkoumáme její příčiny a možná řešení.

Jednou z hlavních příčin hluchoty u dalmatinů je genetická mutace. Dalmatini mají jedinečnou genetickou výbavu, která je činí náchylnějšími k hluchotě. Výzkum identifikoval gen zvaný “piebald gen”, který je zodpovědný za charakteristický vzor srsti tohoto plemene a zároveň hraje roli v hluchotě. Pokud je tento gen přítomen ve dvou kopiích, může u dalmatinů vést k úplné nebo částečné hluchotě.

Dalším faktorem, který přispívá k hluchotě dalmatinů, je rozšířená příbuzenská plemenitba v rámci plemene. Ve snaze zachovat výrazný vzhled dalmatinů chovatelé často páří psy, kteří jsou si blízce příbuzní, aby si zachovali požadované vlastnosti. Tato praxe však zvyšuje pravděpodobnost dědičnosti genetických abnormalit, včetně hluchoty. Chovatelské programy, které upřednostňují genetickou rozmanitost, mohou pomoci snížit výskyt hluchoty u tohoto plemene.

Genetické faktory jsou sice hlavní příčinou hluchoty u dalmatinů, ale k jejímu vzniku mohou přispívat i další faktory, jako je věk a ušní infekce. Starší dalmatini jsou náchylnější k rozvoji ztráty sluchu související s věkem, stejně jako lidé. Ušní infekce mohou poškodit jemné struktury ucha a vést k dočasné nebo trvalé ztrátě sluchu. Pravidelné čištění uší a včasná léčba infekcí mohou pomoci těmto problémům předcházet a zachovat dalmatinům sluch.

Závěrem lze říci, že hluchota je u dalmatinů častým problémem a pochopení jejích příčin je pro chovatele i majitele zásadní. Při vzniku hluchoty u dalmatinů hrají roli genetické mutace, příbuzenská plemenitba, věk a ušní infekce. Řešením těchto faktorů prostřednictvím zodpovědných chovatelských postupů a správné péče o uši můžeme pracovat na snížení výskytu hluchoty u tohoto milovaného plemene.

Genetické faktory

Je známo, že dalmatini mají genetické predispozice k určitým zdravotním problémům, včetně hluchoty. Specifická genová mutace známá jako “piebald” gen je zodpovědná za jedinečný vzor srsti dalmatinů, ale je také spojena se ztrátou sluchu.

Piebaldův gen ovlivňuje pigmentaci srsti a vnitřního ucha. U dalmatinů se dvěma kopiemi piebald genu je vyšší pravděpodobnost, že budou hluší, než u těch, kteří mají pouze jednu kopii nebo tento gen vůbec nemají. Je však důležité si uvědomit, že ne u všech dalmatinů s piebaldovým genem se hluchota vyvine, protože se na ní podílejí i další genetické faktory a faktory prostředí.

Hluchotu u dalmatinů lze rozdělit na dva typy: jednostrannou hluchotu, kdy je postiženo pouze jedno ucho, a oboustrannou hluchotu, kdy jsou postiženy obě uši. Výzkumy naznačují, že většina dalmatinů s hluchotou má oboustrannou hluchotu, která je obvykle vrozená a přítomná při narození.

Chovatelé se snaží snížit výskyt hluchoty u dalmatinů pomocí selektivních chovatelských postupů. Doporučuje se testovat štěňata dalmatinů na hluchotu pomocí testu Brainstem Auditory Evoked Response (BAER), který může diagnostikovat ztrátu sluchu již ve věku několika týdnů. To umožňuje chovatelům činit informovaná rozhodnutí o tom, které psy chovat, aby se minimalizovalo riziko předání genu hluchoty.

Závěrem lze říci, že ačkoli se přesné genetické faktory vedoucí k hluchotě u dalmatinů stále zkoumají, jako hlavní faktor byl identifikován gen piebald. Chovatelé a majitelé by si měli být těchto genetických faktorů vědomi a přijmout vhodná opatření k zajištění zdraví a pohody dalmatinů.

Vrozená hluchota

Vrozená hluchota, známá také jako dědičná hluchota, je typem ztráty sluchu, která je přítomna při narození. Jedná se o běžný stav u dalmatinů, který je často prezentován jako charakteristika plemene. Přibližně 10-12 % dalmatinů se rodí hluchých na jedno nebo obě uši.

Příčina

Přesná příčina vrozené hluchoty u dalmatinů není dosud zcela objasněna. Předpokládá se však, že je dědičná a souvisí s genem zodpovědným za jedinečný vzor srsti tohoto plemene. Tento gen, známý jako piebald gen, hraje roli jak při tvorbě bílé barvy srsti, tak při vývoji vnitřního ucha.

Typy vrozené hluchoty

Vrozená hluchota se u dalmatinů může vyskytovat na jednom uchu (jednostranná hluchota) nebo na obou uších (oboustranná hluchota). Jednostranná hluchota je častější a obvykle postihuje pouze jedno ucho, zatímco oboustranná hluchota postihuje obě uši. Stupeň hluchoty může být také různý, od částečné až po úplnou ztrátu sluchu.

Diagnóza

Diagnostika vrozené hluchoty u dalmatinů může být náročná, protože štěňata o svém stavu často nevědí. K určení přítomnosti a rozsahu hluchoty však lze provést určitá vyšetření. Nejběžnějším testem je test sluchové evokované odpovědi mozkového kmene (BAER), který měří elektrickou aktivitu sluchové dráhy v reakci na zvuky přehrávané přes sluchátka.

Přečtěte si také: Je krmivo Puppy Chow vhodné pro štěňata? Zkoumání nutričních výhod

Management

Vrozená hluchota je trvalý stav, proto neexistuje žádný lék. Existuje však několik strategií managementu, které lze použít k zajištění dobrých životních podmínek hluchých dalmatinů. Namísto spoléhání se pouze na hlasové povely lze využít metody výcviku, jako je používání vizuálních signálů a signálů rukou. Důležité je také zajistit hluchým psům bezpečné prostředí, protože mohou mít potíže se slyšením potenciálních nebezpečí.

Závěr

Vrozená hluchota je u dalmatinů běžným onemocněním a předpokládá se, že je dědičná. Přestože přesná příčina není dosud známa, úzce souvisí s genem piebaldové srsti tohoto plemene. Diagnostiku lze provést pomocí specializovaných testů a k zajištění dobrých životních podmínek hluchých dalmatinů lze použít strategie managementu. K úplnému pochopení a prevenci vrozené hluchoty u tohoto plemene je zapotřebí dalšího výzkumu.

Faktory prostředí

K hluchotě dalmatinů mohou přispívat také faktory prostředí. Mezi tyto faktory patří např:

• Vystavení hluku: Dlouhodobé vystavení hlasitým zvukům, jako jsou ohňostroje, výstřely nebo hlasitá hudba, může poškodit jemné struktury ucha a vést ke ztrátě sluchu.
• Vystavení toxickým látkám: Některé chemické látky a toxiny mohou způsobit poškození sluchového ústrojí a vést k hluchotě. Například působení některých léků, čisticích prostředků nebo průmyslových chemikálií může být pro dalmatina škodlivé.
• Infekce: Infekce, například ušní infekce, mohou způsobit dočasnou nebo trvalou ztrátu sluchu, pokud se neléčí. Bakteriální nebo plísňové infekce mohou poškodit struktury ucha a ovlivnit schopnost psa slyšet.
• Úrazy: Úrazy hlavy nebo ucha mohou způsobit poškození sluchového ústrojí a vést ke ztrátě sluchu. Například u dalmatina, který měl autonehodu nebo utrpěl pád, může v důsledku úrazu dojít ke ztrátě sluchu.

Je důležité, aby si majitelé dalmatinů byli těchto faktorů prostředí vědomi a přijali opatření na ochranu sluchu svého psa. To může zahrnovat vyhýbání se hlasitým zvukům, uchovávání škodlivých látek mimo dosah a rychlé ošetření případných infekcí nebo zranění.

Přečtěte si také: Smrt sněhových kamarádů: Tragické události a bezpečnostní opatření

Proces stárnutí

Jak dalmatini stárnou, může u nich docházet ke změnám sluchových schopností. Stejně jako lidé mohou i psi s přibývajícím věkem ztrácet sluch. I když u dalmatinů není specificky známá hluchota související s věkem, je důležité si uvědomit možné změny, které mohou s věkem nastat.

V průběhu stárnutí se mohou struktury v uších dalmatinů zhoršovat, což může vést ke zhoršení sluchu. Může se jednat o postupný proces, který začíná ztrátou citlivosti na určité zvuky nebo potížemi se slyšením vysokých tónů. Jak pes dále stárne, může se začít snižovat i jeho schopnost slyšet nižší frekvence.

Kromě přirozeného opotřebení uší mohou k hluchotě související s věkem u dalmatinů přispět i další faktory, jako je genetika, vystavení hlasitým zvukům během života a předchozí ušní infekce.

S přibývajícím věkem je důležité pravidelně sledovat sluch dalmatinů. Všímejte si příznaků ztráty sluchu, jako je nereagování na zvuky, neprobouzení se na zavolání nebo zvýšená lekavá reakce na dotek. Pokud máte podezření, že se u vašeho dalmatina projevuje ztráta sluchu související s věkem, doporučujeme poradit se s veterinárním lékařem, který provede důkladné vyšetření a poradí, jak tento stav zvládnout.

Přestože hluchotě související s věkem nelze u dalmatinů zabránit, existují kroky, které jim mohou pomoci se s těmito změnami vyrovnat. Jednoduché úpravy, jako je používání ručních signálů místo slovních povelů, udržování tichého prostředí bez hlasitých zvuků a zajištění bezpečného a pohodlného prostoru, mohou pomoci zajistit jejich pohodu a kvalitu života.

Infekce a nemoci

Další častou příčinou hluchoty u dalmatinů jsou infekce a nemoci. Mohou být buď vrozené, tedy přítomné při narození, nebo získané v pozdějším věku.

Vrozené infekce:

• Psí herpesviróza (CHV): CHV je virus, který se může přenášet z matky na štěňata během březosti nebo porodu. Může vést k různým zdravotním problémům, včetně hluchoty.
• Toxoplazmóza: Štěňata dalmatinů mohou být nakažena toxoplazmózou, i když je to vzácné, pokud je jejich matka nakažena během březosti. Tato parazitární infekce může způsobit ztrátu sluchu.

Získané infekce:

• Ušní infekce: Bakteriální nebo plísňové infekce v uchu mohou způsobit dočasnou nebo trvalou ztrátu sluchu. Mezi běžné patogeny patří Staphylococcus aureus a Malassezia.
• Meningitida: Meningitida je zánět ochranných membrán pokrývajících mozek a míchu. V některých případech může vést k senzorineurální ztrátě sluchu.
• Infekce hlemýždě: Infekce hlemýždě, části vnitřního ucha zodpovědné za přenos zvukových signálů do mozku, může vést ke ztrátě sluchu.

Další onemocnění:

• Autoimunitní onemocnění vnitřního ucha (AIED): AIED je onemocnění, při kterém imunitní systém omylem napadá vnitřní ucho. To může vést k postupné ztrátě sluchu.
• Ototoxicita: Některé léky, jako jsou antibiotika, chemoterapeutika a nesteroidní protizánětlivé léky, mohou způsobit poškození vnitřního ucha a vést ke ztrátě sluchu.
• Genetické poruchy: Některé genetické poruchy, jako je Alportův syndrom a Usherův syndrom, mohou u dalmatinů způsobit hluchotu.

Prevence a léčba:

Prevence infekcí a onemocnění spočívá v pravidelných veterinárních prohlídkách, očkování a správné hygieně. Pokud je diagnostikována infekce nebo onemocnění, může rychlá léčba vhodnými léky, jako jsou antibiotika nebo antivirotika, pomoci zabránit ztrátě sluchu nebo ji minimalizovat.

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY:

Jaké jsou běžné příčiny hluchoty u dalmatinů?

Mezi běžné příčiny hluchoty u dalmatinů patří genetika, ztráta sluchu související s věkem, ototoxické léky a ušní infekce.

Může v hluchotě dalmatinů hrát roli genetika?

Ano, genetika může hrát významnou roli při hluchotě dalmatinů. Některé genetické mutace mohou vést k absenci specifických proteinů, které jsou nezbytné pro normální sluch, což vede k hluchotě.

Co je to věkem podmíněná ztráta sluchu u dalmatinů?

Věkem podmíněná ztráta sluchu je častou příčinou hluchoty u starších dalmatinů. S přibývajícím věkem psů může docházet ke zhoršování struktur vnitřního ucha, což vede k postupné ztrátě sluchu.

Mohou ototoxické léky způsobit hluchotu u dalmatinů?

Ano, některé léky, například některá antibiotika nebo chemoterapeutika, mohou mít škodlivý vliv na struktury vnitřního ucha, což může vést k hluchotě u dalmatinů.

Jak mohou ušní infekce vést k hluchotě u dalmatinů?

Ušní infekce mohou způsobit zánět a poškození struktur ucha, včetně jemných vláskových buněk zodpovědných za detekci zvuku. Neléčené závažné ušní infekce mohou u dalmatinů vést k trvalé ztrátě sluchu.

Viz také:

• Labradorské uši nahoru: Proč to dělají a jak na to?
• Mohu svého psa nalíčit? Zkoumání vlivu a bezpečnosti make-upu pro psy
• Je voda z hadice pro psy příliš studená? Odborníci se vyjadřují
• Jak zabránit tomu, aby se váš pes shrnul do deky: Tipy a triky odborníků
• Mám nechat psa hladovět, když má průjem: Poradenství odborníků
• Kolik stojí protijed pro psy: ceny a faktory, které je třeba zvážit
• Co dělat, když váš pes snědl kočičí krmivo a zvrací: Rady odborníků